Nominovaný I

Předkladatel: Pawlica, s.r.o.
Projekt: Využití odpadního tepla z BPS na sušení obilí

Odpadní teplo bioplynové stanice nejen vytápí, ale suší tuny obilí

Doslova nerudovskou otázku „Kam s ním“ vyřešili v Kralovické zemědělské společnosti, která provozuje bioplynovou stanici. Při provozu bioplynových stanic vzniká jako vedlejší produkt velké množství odpadního tepla na kogenerační jednotce. Jeho využití v zimním období se přímo nabízí – k vytápění budov. Kam s odpadním teplem ale v letních měsících? Právě na to přišli provozovatelé bioplynové stanice v Kralovicích.

K výrobě plynu využívá bioplynová stanice rostlinné komodity. Vedlejší produkt, který při výrobě plynu vzniká – odpadní teplo – je ale nutné využít. To je totiž dnes jedna z podmínek, aby bylo možné čerpat dotace na stavbu bioplynové stanice. V Kralovicích věděli, že v zimních měsících není problém teplo využít k vytápění. Jako zemědělská společnost ale potřebovali teplo i v létě – v sušárně. A tak vznikla myšlenka na využití více než 400 kW tepelného výkonu v sušičce společnosti. Ta byla navíc zastaralá a její strojové zařízení z roku 1975 bylo nutné modernizovat. Díky řešení společnosti PAWLICE tak odpadní teplo z bioplynové stanice dnes zemědělcům v Kralovicích pomáhá usušit dva tisíce tun pšenice a rovnou tisícovku tun řepky. Řešením se tak dosáhlo přibližně 30 denní využití odpadního tepla na sušení pšenice a řepky. Kdyby se v oblasti pěstovala i kukuřice, bylo by možné využít odpadní teplo i 90 dní v roce.

Řešení využití odpadního tepla přineslo zemědělskému podniku obrovské úspory a stalo se inspirací pro další možnosti využití odpadního tepla z provozu bioplynových stanic například při sušení štěpky nebo samotného digestátu na pásových nebo žlabových sušičkách.

Nominovaný II

Předkladatel: Pěstitelská pálenice Halík
Projekt: Vytápění peckami ze švestek

Pálenka umí zahřát a to nejen svou chutí

Doušek voňavé slivovice zahřeje určitě každého, kdo se jí napije. Pálenka ale může zahřát i ty, kdo ji nepijí, ale rozhodnou se odpadem, který vzniká při výrobě pálenky, zatopit. O tom, že to jde, svědčí i originální nápad Zdeňka Halíka. Ten v Boršicích u Blatnice provozuje pěstitelskou pálenici a rozhodl se, že svůj rodinný dům bude vytápět peckami ze švestek, které zpracovává v pálenici.

Nápad na využití pecek dostal už před několika lety, kdy vyvážel výpalky do volné přírody a jako majitel pěstitelské pálenice musel řešit otázku likvidace výpalků. Když se na trhu objevil automatický kotel na biomasu, který uměl spalovat i obilí, rozhodl se, že vyzkouší spálit i pecky. Výrobce kotlů si nechal zaslat od majitele pálenice vzorek takzvaných výpalů a odpověděl mu, že jde o vhodné palivo pro spalování v kotlích. Pan Halík si tak ve svém rodinném domě okamžitě instaloval automatický kotel na biomasu, na který ještě získal dotaci ze SFŽP.

Jediné, co pak už zbývalo jen vyřešit, byl postup, jak z tekutých výpalků získat čisté pecky. Na trhu totiž nebylo vhodné zařízení na čištění pecek. Nakonec se podařilo najít firmu, která vyrobila zařízení přesně podle požadavků majitele pálenice. Čisté pecky se dnes skladují na volném prostranství v areálu pěstitelské pálenice a přes léto je sluneční paprsky vysuší. Následně je Zdeněk Halík skladuje v suchém sklepě na topnou sezónu.

Topení automatickým kotlem na biomasu je komfortní a svou čistotou srovnatelné s plynovým vytápěním. Malá pěstitelská pálenice vyprodukuje za sezónu asi 8 tun, které vystačí na vytopení 2 rodinných domů. Z 1 tuny kvasu na výrobu pálenky zbývá asi 100 kg čistých pecek na vytápění.

Řešení je o to zajímavější, že při investici jen o málo vyšší než sto tisíc korun je návratnost tohoto nápadu asi 2,5 roku. Při počtu více než 540 pěstitelských pálenic v ČR a různých potravinářských závodů a lihovarů zabývající se zpracováním peckovitého ovoce, by tak pecky mohly vytopit městečko plné rodinných domů.

Nominovaný III

Předkladatel: Milan Jurášek
Projekt: Hliněný dům 

Hlína není materiálem pravěku, ale budoucnosti

Tradiční materiály, které byly používány v minulosti, jako třeba hlína, jsou dnes často obecně vnímány jako nemoderní, spojené s chudým a primitivním způsobem života. Opak ale dokazuje projekt Milana Juráška, který si vlastníma rukama postavil hliněný dům, ve kterém dnes žije. Hlína tak nahradila v jeho domě konvenční stavební systémy a nabídla majiteli domu zajímavé izolační vlastnosti.

Difůzně otevřený hliněný dům vznikl použitím dřevěného skeletu stavby, který je vyplněný právě hlínou jako přírodním materiálem s vynikajícími izolačními schopnostmi. Při stavbě autor projektu používal především přírodní materiály bez použití stavební chemie. V konstrukci hliněného domu se tak snoubí příjemné klima bydlení a zajímavé vlastnosti hlíny jako stavebního materiálu. Hlína má dobré tepelně izolační vlastnosti dané specifickou, pomalou migrací vodních molekul ve struktuře hliněného zdiva či výplně skeletu.

V projektu Milana Juráška hliněné materiály zažívají svou renesanci, jako funkční a v mnoha ohledech exkluzivní možnost řešení našich obydlí. Potenciál hlíny, jako stavebního a izolačního materiálu je veliký a záleží jen na nás, jak ho budeme schopni uchopit. Hliněný dům navíc podle jeho obyvatel vyvolává pocit harmonie u každého, kdo v něm žije.