E.ON Kompas

Otopná tělesa

Již při projektování vašeho nového domova byste se měli rozhodnout pro váš topný systém – a tím pádem také určit jaká otopná tělesa chcete použít. Zásadní rozdíly zde spočívají mezi nízkoteplotním vytápěním a ostatními systémy. Nízkoteplotní systémy vyžadují jiná otopná tělesa než vysokoteplotní systémy.

  • otopná tělesa s vyšší plochou výdeje tepla a vysokým podílem radiace jsou energeticky úspornější;
  • při nižší teplotě vzduchu v místnosti (a menší energetické náročnosti) stejný pocit tepla;
  • menší pohyb vzduchu, víří méně prachu (alergici);
  • na rozdíl od konvenčních systémů nižší ohřívání vzduchu (ohřev vzduchu díky oběhu vzduchu potřebuje více energie);
  • umožňuje smysluplné napojení solárního zařízení .

Otopná tělesa / radiátory

  • výhody: dobrá možnost regulace s termostatickými ventily, pružný systém;
  • nevýhoda: vyšší podíl konvekčního vytápění;
  • u nízkoteplotních systémů je většinou u starších domů třeba větší teplosměnné plochy;
  • starší topné soustavy obvykle potřebují vyšší teploty (nad 50° C) – nevýhody konvekce;
  • u novostaveb jsou doporučovány nízkoteplotní systémy;
  • k velikosti a uspořádání teplených těles:
    • u nízkoteplotních systémů dbejte na to, že jsou třeba větší teplosměnné plochy (v závislosti na tepelné izolaci domu různé);
    • otopná tělesa jsou k dostání v různých designech a barvách;
    • okna by měla mít výborné tepelně izolační vlastnosti, je-li před ním umístěno těleso.

Konvektory

  • většinou malé plochy;
  • jsou poháněny vyšší teplotou topného média, někdy vyžadují i elektrické ventilátory, čímž se zvyšuje spotřeba energie;
  • způsobují silné pohyby vzduchu = víření prachu, nevydávají téměř žádné sálavé teplo;
  • použití nelze doporučit už jen z důvodů nepohody.

Podlahové konvekční vytápění:

  • ohřívají stěny pohybem vzduchu;
  • další nevýhoda: není možná vestavba do zdi;
  • systémy jsou projektovány na vysokou teplotu.

Plošné topení
(stěnové, podlahové, stropní)

Obecně platí: velkoplošná „tělesa“ na úrovni nízkých teplot zprostředkovávají člověku pocit pohody. Plošná vytápění způsobují méně konvekce a umožňují příjemné povrchové teploty okolních stěn a podlah.

  • v dobře izolovaných domech stačí teploty topného média do 30 – 40° C;
  • u podlahových vytápění dbejte na dobrou izolaci v podlaze, pokud pod ní není další vytápěný prostor;
  • v obytných a kancelářských prostorách nesmí být z fyziologických důvodů povrchová teplota podlah vyšší než 27° C;
  • podlahová krytina by měla mít malý tepelný odpor; ideální jsou samozřejmě kamenné podlahy a dlažba; u dřevěných podlah se doporučují parkety, které jsou určeny pro pokládku na podlahové vytápění;
  • elektrické rohože mají minimální tloušťku a tím kladou malé nároky na prostor v podlaze.
  • stěnové vytápění projektujte pečlivě: mělo by sahat maximálně do výše hlavy, později již na stěnu není možné nic umístit, vyžaduje výbornou tepelnou izolaci vnějších stěn;
  • stropní vytápění přináší tepelné zatížení v oblasti hlavy – z fyziologických důvodů se nedoporučuje;
  • stěnová vytápění mají oproti podlahovým dvě velké výhody: jsou velmi rychle regulovatelné, neboť mezi topnou trubkou a vzduchem v místnosti je jen omítka; topnou plochu můžete umístit cíleně, tzn. přesně tam, kde ji chcete mít, např. u sedačky.

Kachlová kamna

  • pohodlí kachlových kamen pramení z vysokého podílu záření tohoto topného systému;
  • uvažujte s tím, že má velkou setrvačnost jak pro zátop, tak pro chladnutí;
  • dnes již existují automatické zařízení na přikládání a zatápění, které může nastat v jakémkoliv okamžiku;
  • při kombinaci s podlahovým vytápěním umístěte termostat do přívodu ke komínu, ten může vypnout podlahové topení již v době zapálení.

Infračervený topný systém

  • vysoký podíl infračerveného sálavého tepla (odpovídá slunečnímu teplu);
  • pracuje s elektřinou;
  • může být v provedení jako podlahové, stěnové, ale také mramorové nebo keramické topné panely.
tisk nahoru

Sálavé teplo nízkoteplotních systémů je pociťováno jako velmi příjemné.